Otevřeno denně mimo pondělí 10.00 - 13.00h, 13.30 - 18.00h
|
Alan Johnston /Scot./ - Kresba a stín 15.4. - 14.5.2010 vernisáž dne 14.4.2010 v 18:00 hod.
Výstavu Alana Johnstona lze zařadit mezi projekty, které se vážou k daným prostorům galerie Domu umění, kdy zde autoři nejen „ něco“ vystavují, ale kdy se prostor a jeho stěny stávají přímou součástí díla. Pod názvem DRAWING AND SHADOW / Kresba a stín / zde svojí intervencí autor představuje nástěnné kresby, jenž nejen odráží, ale i rekonfigurují architektonické prostory |
![]() |
|||
|
|
||||
|
Výstavu Alana Johnstona lze zařadit mezi projekty, které se vážou k daným prostorům galerie Domu umění, kdy zde autoři nejen „ něco“ vystavují, ale kdy se prostor a jeho stěny stávají přímou součástí díla.
Pod názvem DRAWING AND SHADOW / Kresba a stín / zde svojí intervencí autor představuje nástěnné kresby, jenž nejen odráží, ale i rekonfigurují architektonické prostory Výstava navazuje na jeho poslední výstavu, která je do začátku května k vidění v Henri Moore Institute Leeds a stejně, jako tam i zde se jedná o zpracování myšlenek, kterými se Johnston v souvislosti s danými prostory zabývá delší čas, neboť oběma výstavám vždy předcházela návštěva a seznámení se s vlastním prostorem. Kresby Alana Johnstona nepůsobí trojrozměrně, přesto dávají prostorům nové perspektivy a zdůrazňují galerii jako skulpturální prostory podle svého. Tato velkoplošná díla, vytvořena z krátkých a nepravidelných značek tužkou navozují dojem sbíhání a vyme-zují tak geometrické prostory, připomínající okna či zrcadla. Jedná se o kresby spíše strukturálního charakteru, vrývajícího se do povrchu stěn. Autor zkoumá aspekty, kdy je prostorová hloubka ohraničená a uvědomuje si skutečnost, že tento moment závisí na našem vnímání prázdnoty mezi předměty, coby našeho vnímání předmětů samotných. Ke svému vyjádření Johnston využívá jazyk abstraktní analogie, vyžadující řád a mezeru, kontrapunkt a zrca-dlové obrácení, rozlišení hmatatelnosti / tvrdost – měkkost, rovina – úhel / i protiklady světlo – tma, pohyb – klid. Bílá neexistuje bez černé, koule bez krychle, vnitřek bez vnějšku, ani žádný předmět bez beztvarého světla, který jej osvětluje a činí jej znatelným. Z dřívějších aktivit Alana Johnstona nelze přehlédnout minimálně projekt připravený pro vídeňský Haus Wittgenstein - na který navazovala výstava v Inverleith House v The Royal Botanic Garden Edinburgh / 90. léta/ Obě výstavy / mimo jiné / též prezentovaly Johnstonovo filozofické zkoumání, zahrnující nejen Wittgensteina, ale i filozofy 18. století včetně Davida Huma. V rámci těchto zkoumání nutno připomenout i časté autorovo návštěvy Japonska, kde již absolvoval několik prostorových / sochařsko architektonických / realizací a výstav. Tyto cesty byly též spojené s častými návštěvami zahrady v Yamaguchi - navržené malířem Sesshu v 15. století , které byly také velice důležitými v rámci autorova výzkumu témat formy a prostoru. V rámci výše zmíněných aktivit nelze nezmínit pro Johnstona velice důležitý fenomén, kterým je „ kostka“. Forma velice často přítomná v jeho „ trojrozměrných“ realizacích o které lze hovořit - jako základu autorova umění. Doplňkem této českobudějovické výstavy jsou kresby / malého formátu / na dřevě či plátně, upravených tita-novou a zinkovou bělobou, jejichž geometrie a detailního provedení bylo dosaženo intuitivně, jako přímé odpovědi na prostory samotné budovy
foto Jan Mahr |











